Posezónní povídání s trenérem úspěšné juniorky Jakubem Kořínkem

Po trenérovi A-týmu jsme vyzpovídali i kouče naší juniorky Jakuba Kořínka. Jak hodnotí letošní počínání svých svěřenců a jak vidí jejich a také svoji další hokejovou budoucnost se dočtete v tomto článku.

Ahoj, moc děkuju za pozvání. Jasně, jdem na to.

Jsem rád, že jsi zmínil právě Jirku, protože on s tímhle týmem ušel už dlouhou cestu a já vlastně jenom těžil z té práce, kterou s klukama odvedl. Měl jsem to štěstí, že jsem dostal na starost tým, který už v podstatě umí hrát hokej a já se jen snažil to nějakým způsobem korigovat a poskládat dohromady.

Letní přípravu jsem měl u kluků na starost už poněkolikáté, takže v tom jsme asi všichni věděli do čeho jdeme. V této sezóně jsme najeli na systém, kdy v létě trénovali junioři společně s A-týmem a celé to fungovalo na bázi dobrovolnosti. Ten, kdo stíhá a chce si dát před sezónou do těla k tomu má příležitost a junioři chodili pravidelně. Po kondiční přípravě následovali letní prázdniny a na konci srpna už jsme se všichni těšili na led.

Základní část nám vyšla skvěle. Z osmi zápasů jsme nestačili pouze dvakrát na soupeře z Třebíče a pokaždé to bylo velmi vyrovnané utkání. Navíc jsme do nadstavby postoupili ze druhého místa právě s Třebíčí, takže jsme se těšili, jak jim to ještě ukážeme v dalších zápasech.

V nadstavbě jsme pokračovali ve výborných výkonech a do Vánoc si tak vybojovali první místo průběžné tabulky. Zvládali jsme těžké zápasy a zaslouženě se ujali vedení celé soutěže. Od začátku sezony jsme měli jasný cíl a chtěli se probojovat do kvalifikace o extraligu, kterou si mohl vysloužit právě jen první tým nadstavby. V průběhu ledna a února jsme si to ale trochu zkomplikovali, protože jsme proti silným soupeřům párkrát zaváhali a dostal se před nás výborně hrající Kolín, který se stal nakonec naším největším soupeřem v závěru sezóny.

Moc mě mrzí, že to nakonec takhle dopadlo, protože nám zbývali poslední dva zápasy a měli jsme reálnou šanci se do té kvalifikace probojovat. Ten závěr byl opravdu strhující a já opravdu pevně věřil, že to s klukama dokážeme. Jak už jsem říkal, během února jsme se propadli na druhou příčku a začala tak stíhací jízda na první místo, které si vybojoval Kolín.

Dostali jsme se do situace, kdy jsme potřebovali vyhrát posledních pět zápasů a mimo jiné porazit v přímém souboji právě Kolín na jeho ledě. Ten zápas byl nakonec náš poslední v sezoně a věřím, že zůstane v mojí hlavě napořád. Bylo to opravdu strhující utkání, které bych přirovnal k jízdě na horské dráze. První třetinu jsme zvládli a zkušeným výkonem ji vyhráli 0:2, ve druhé třetině jsme ale nesmyslně chybovali a dokázali domácím nabídnout otočení zápasu na 4:2. Prohrát třetinu 4:0 v takhle důležitém utkání bylo pro mě neuvěřitelné, ale hokej už je prostě takový. Přesto jsem věřil, že jsme ještě neřekli poslední slovo, kluci svým výkonem ukázali jaká jsou doopravdy parta a jak se bojuje do poslední vteřiny zápasu. Do třetí třetiny jsme šli díky několika vyloučením soupeře v přesilovce 5 proti 3 a během neuvěřitelných 90 sekund hry dokázali vstřelit hned tři branky a opět tak obrátit vývoj zápasu na 4:5. Následoval opravdový boj o každý kousek ledu a vyrovnání soupeře na 5:5 v přesilové hře. Díky nezvládnutým emocím jsme se navíc v závěru zápasu několikrát bránili v početní nevýhodě, ale kluci to odbojovali a dokázali udržet naději až do závěrečných nájezdů. U juniorů se v této sezoně po nerozhodném stavu nehrálo prodloužení, ale následovali hned nájezdy a to rovnou po 5ti nakaždé straně. Bod navíc měl pro oba týmy cenu zlata a tak asi nemusím mluvit o tom, že by se napětí dalo v tu chvíli opravdu krájet. Kolín by si výhrou zajistil první místo v tabulce a postup do kvalifikace o extraligu, my jsme ho naopak potřebovali k udržení naděje na přeskočení Kolína v dalších zápasech. Měli jsme totiž v záloze ještě jeden nedohraný zápas k dobru. Nakonec jsme bod navíc sebrali my, v 7. sérii nájezdů a užili si tak neskutečný výbuch emocí po zvládnutém zápasu sezóny.

Musím říct, že to byl jednoznačně nejvypjatější zápas v mé dosavadní trenérské kariéře a jak už jsem říkal, kluci ukázali svoji neskutečnou sílu, bojovnost a odhodlání. I díky tomuto výkonu jsem byl opravdu přesvědčený, že poslední dva zápasy sezony dokážeme vyhrát a dostaneme se tak před Kolín, který už čekal pouze jeden zápas. Nakonec jsme se ale rozuzlení nedočkali, protože nám do toho vstoupilo předčasné skončení sezony kvůli koronaviru.

Kluci mají můj obdiv, dvakrát se dokonce stalo, že šli někteří hrát dva zápasy v jeden den, dopoledne za juniorku a večer za A-tým. Ukázalo se, že jsou kluci opravdu velcí bojovníci, a když někdo hokej miluje, tak jde nějaká únava stranou. Navíc bych chtěl říct, že kluci nejenže za A-tým nastupovali, jednoznačně se stali jeho pevnou součástí. Stávalo se, že nejvytíženější hráči odehráli 4 utkání v 5ti dnech, což je opravdu obdivuhodné! Ve středu za áčko, v pátek a v sobotu za juniory a v neděli opět za A-tým.

V tuto chvíli samozřejmě nevíme co bude, ale nejspíš už juniory příští rok nedáme dohromady. Někteří hráči už se musí ročníkově posunout do dospělého hokeje a my nemáme tým juniorů z čeho doplnit. Variant je v tuto chvíli více, ale myslím, že jisté je zejména to, že si spousta hráčů řekla o svojí roli v A-týmu a můžeme se na ně těšit, protože ukázali, že mají co nabídnout. Já budu rozhodně pokračovat dál v práci s mládežnickými kategoriemi ve Světlé...

Pokud o mě bude mít trenér zájem, tak určitě... (smích) I když přiznám, že už se musím rozmýšlet, jak budu v budoucnu trávit svůj "volný čas", protože mám doma ty svoje princezny a chci se jim samozřejmě věnovat víc a víc. Zatím mi, ale chodí fandit, tak mám alespoň o motivaci navíc.

Já taky moc děkuju za příjemné povídání a chtěl bych poděkovat všem fanouškům a příznivcům světelského hokeje za podporu v letošní sezoně.