„Na starý zimák dodnes vzpomínám“, říká Jaroslav Žák

Okurková sezóna je neúprosná, ale my jsme se, pro její zkrácení, rozhodli zveřejnit nikdy nepublikovaný rozhovor s klubovou legendou - Jaroslavem Žákem.

Rozhovor vznikl v prosinci 2022, těsně po rozlučkové exhibici bratří Včelových.

Jaroslav ŽÁK

Narozen:
24. 7. 1981 (42 let)
Post: útočník
Kariéra:
1999 - 2002 HC Rebel H. Brod
2002 - 2003 SK HS Třebíč
2003 - 2007 HC Rebel H. Brod
2007 - 2017 HC Světlá n./S.
Statistika za Světlou:
220 Zápasů; 524 Bodů (196+328)
Komentář:
Statistika neobsahuje údaje ze sezón 00/01 a 02/03

Ahoj Jardo, už je to šest let od tvého posledního zápasu v dresu Světlé. Sleduješ stále svůj bývalý klub?

Tak určitě, sleduji a mám z kluků radost. Stále tady hraje pár hráčů, kteří zde hráli již se mnou a je radost vidět, že se z mladých kluků, které jsme vedli my staří, stali lídři týmu. Taky znám trenéra Láďu Fixu. Týmu přeji velký úspěch... ať vyhrají taky titul a zažijí stejné oslavy, jako jsme zažili my.

Nezbývá se než zeptat, jestli chodíš i na domácí zápasy?

Popravdě na hokeji jsem dlouho nebyl, ale výsledky samozřejmě sleduji... přeci jen v dnešní době lze všechno sledovat přes internet. Bohužel čas mi osobní návštěvu neumožňuje, protože pískám hokej a chodím trénovat mladé kluky v Brodě, plus práce, těžko se mi hledá čas.

Během dnešního exhibičního zápasu sis připsal dvě asistence a hokej jsi očividně nezapomněl hrát. Chodíš si třeba občas zahrát „odborářskou ligu“?

Odborářskou ligu nehraji a upřímně jsem na sobě výstroj neměl pět let. Pouze jednou mě přemluvil kolega rozhodčí, že jich je málo, tak jsem si byl zahrát ligu tady ve Světlý. Ale po dnešku je opravdu čas pověsit brusle na hřebík... (smích)

A opravdu ti to nechybí? Během zápasu jsi opět předvedl neuvěřitelný přehled…

Já osobně si myslím, že naše generace už si odehrála svoje a teď by měla ty zkušenosti předávat mladším. Na hraní už to nebude… Samozřejmě v rukou to asi ještě zůstalo, ale už není pořádná fyzička, nohy mi nejdou.

Teď zabrouzdáme zpět do historie…Ty jsi v prosinci 2006 skončil v prvoligovém Brodě a hned v lednu 2007 sis odbyl obnovenou premiéru ve Světlé, kde jsi odehrál dalších deset let. Ale trochu záludná otázka, nechtěl sis potom ještě přeci jen zahrát za mateřský klub?

Já musím říct, že moje rodné město je Havlíčkův Brod, kde jsem i začínal s hokejem, ale moje jakoby druhé rodné město je Světlá, kde jsem studoval. Jezdím sem už asi od čtrnácti let a nějaká Chotěboř nebo Hlinsko pro mě vůbec neexistují. Městu jsem se snažil trošku vrátit, co jsem od něj čerpal nebo čerpám - ať to bylo studium nebo teď práce. Světlou mám moc rád.

Takže po konci v Brodě byla Světlá jasná volba?

Jak říkám, už tím studiem jsem měl ke Světlé blízko. Můj bratr měl zase blíž Chotěboři, ale já se touto cestou nikdy nevydal. Myslím, že bych tu stejně skončil a hlavně mě potěšilo, že se potom ke mně přidali Krajda (Jan Krajíček – pozn. redakce), Včeláci a že se tady vytvořila taková parta a trvalo to krásných deset let.

Pro mě je zajímavé, že tě na příchodu do Světlé neodradil tehdejší zimák…

Vůbec! Zdejší zimák mě vůbec neodradil! Do dneška na něj se Včelákama a Standou Mečiarem vzpomínáme. Mělo to svoje kouzlo, všude voněly klobásy, sítě místo plexiskel... a opravdu rádi vzpomínáme a jsme rádi, že jsme ještě tento zimák zažili.

Dnes proběhl rozlučkový zápas bratrů Včelových. Ty jsi s nimi hrál už od mládeže až po A-tým v Brodě a poté zde ve Světlé a všude jste měli úspěchy. Postup do extraligy juniorů, postup do 1. ligy v Havlíčkově Brodě a pak pět titulů a dvě vyhrané kvalifikace o postup do 2. ligy se Světlou. Jak vzpomínáš na společná léta a úspěchy?

Já jsem rád za každý úspěch, který se podaří. Se Včelákama jsem se potkal v dorostu, kde se sbíhalo několik ročníků. A co se týče úspěchů, tak si myslím, že každý úspěch byl dílčí. Když jsme byli mladí, tak jsme byli samozřejmě rádi, že jsme postoupili do extraligy a že jsme ji hráli obstojně a nespadli jsme. Já jsem nikdy ze žádné soutěže nesestoupil. A tituly tady se nedají vůbec zapomenout, to je něco nádherného, navíc místní komunita s fanoušky…to je nezapomenutelný. A k fanouškům musím říct, že to je něco, co nás opravdu dělalo jednou rodinou…

Takže by se dalo říct, že sis užíval hraní před světelskými fanoušky?

Určitě, my jsme tady nikdy žádné peníze neměli a hráli jsme kvůli tomu, že jsme si potom dali nějaké pivo a fanoušci nás podporovali. Mně osobně to prodloužilo kariéru o deset let, protože bych byl schopný opravdu skončit. Já jsem tady měl kamarády i v té staré kabině, když tu ještě nebyli Včeláci a Krajda. Postupně se sem potom vraceli a postupně se to nabalovalo, až jsme vytvořili úspěšný mančaft a drtili jsme celý Pardubický kraj. Díky čemuž nás tam neměli rádi... (smích)

Co bys popřál Včelákům k jejich odchodu do hokejového důchodu?

Já jim přeji jen to nejlepší do života. Dnes už to není jenom o nějakém hokeji, každý máme svoje práce a chceme  zabezpečit naše rodiny. Přeju jim ať jsou hlavně zdraví, to je to hlavní.

A nejlepší vzpomínka s nimi?

My jsme toho prožili hodně i mimo led a perfektně jsme si rozuměli. Teď na to můžeme v klidu vzpomínat a zasmát se, kde jsme co „zafaulovali“ a kde co prohráli, ale víc jsme toho vyhráli než prohráli... (šťastný úsměv)

Chtěl bys ještě něco vzkázat Světelským fanouškům?

Vzkázal bych jim, ať stále chodí na hokej, kluci jsou aktuálně první a hrají výborně. Myslím si, že nás dnes trochu v tom zápase šetřili, kdyby hráli na plno a měli tu trenéra Fixu, tak ten by ten výsledek nedopustil. I fanouškům přeji hlavně zdraví a ať dále kluky podporují, protože každý chce hrát pro fanoušky...