„Snažíme se nabízet něco víc, než "jen" hokej“, říká k práci s mládeží Jakub Kořínek

Ahoj Kubo, děkuji ti za tvůj čas k rozhovoru. Než přejdeme k hokejovým věcem, tak se musím zeptat, jak si užíváš období prázdnin? Byl jsi už na rodinného dovolené, nebo třeba s kamarády na  uplynulém Sázavafestu?

Ahoj Filipe, taky děkuji za pozvání. Prázdniny jsem si letos užil opravdu naplno! Strávil jsem je s rodinou a doma jsem se moc neohřál. Byli jsme u moře a na horách, do toho příměstský tábor "s hokejkama", dvě svatby kamarádů a další řada menších výletů za koupáním apod. Sázavafest jsem taky stihnul, i když jen částečně.

Upřímně nevybral jsem si tě k rozhovoru náhodou, jelikož máš v klubu více úloh – kapitán A-týmu, trenér mládeže a není tomu dlouho i předseda klubu. A aby toho nebylo málo, tak k tomu v civilním životě učíš na místní Akademii a jsi i členem městské rady... Nejde ti z těch všech povinností občas hlava kolem?

Když to slyším takhle pěkně pohromadě, tak toho není málo, to máš pravdu, ale ten, kdo mě zná, tak ví, že sedět doma moc dlouho nevydržím. Důležité je, že mi všechny ty aktivity dávají smysl a dělám je "většinou" s radostí. (úsměv) ...a taky je na tom vidět, jak skvělou mám ženu, že mi všechny ty "srandy" pořád ještě trpí!

Hokej je srdcovka, tam není o čem diskutovat… Být hráčem a trenérem je mi nejbližší, v tom jsem vyrostl. Co se týče předsedy klubu, tak na to nejsem sám. Ve vedení klubu je nás více, ale nejvíc organizační a manažerské práce odvádí Krajda, díky kterému je dneska náš klub, tam kde je. Je potřeba si uvědomit, že bez něj by se tady hokej možná už ani nehrál.

Práce ve škole je pro mě zase hlavním zaměstnáním, kterému dávám maximum a je pro mě na prvním místě – hned po rodině samozřejmě! No a být členem rady města a zastupitelstva je pro mě velká novinka, na kterou si pomalu zvykám a vážím si toho, že se mohu podílet na chodu a rozvoji mého rodného města.

V našem rozhovoru se ale budeme věnovat jen tvé práci v klubu. Začněme z hráčské stránky…před prázdninami jste absolvovali letní přípravu, jak bys ji zhodnotil a nebo porovnal s uplynulými lety?

Letní příprava je důležitou součástí hokejové sezony... zima se totiž vždycky každého hokejisty zeptá: „Co jsi dělal v létě?“ Já myslím, že byla srovnatelná s minulými lety. Láďa je v tomhle precizní a umí nám dát pořádně do těla. Problémem je samozřejmě hlavně pravidelná docházka… Je jasné, že se nedají stihnout všechny tréninky, ale pár hráčů se neukázalo ani jednou, což je škoda.

Už se určitě těšíš, až znovu obuješ brusle, že?

Jasně, už to pomalu začíná. Byl jsem už na ledě s dorostem a s áčkem začínáme tento týden.

Předloni jste s A-týmem vypadli ve čtvrtfinále, letos po tom, co jsme trochu nečekaně ovládli základní část, v semifinále. V týmu je cítit progres a nabírání zkušeností. Je proto pro příští sezónu logickým cílem už finálová série o titul přeborníka kraje?

Přejít přes čtvrtfinále se pomalu stávalo noční můrou, takže jsme moc rádi, že jsme to po letech konečně prolomili. To byl jasný úkol číslo jedna. Prvního místa po základní části jsme dosáhli už i dříve a dokazuje to, že si dlouhodobě umíme udržet stabilní výkony a zvládat i klíčová utkání s kvalitními soupeři. Taky to ale dokazuje, že play-off je prostě „úplně jiný sport“. Tam se nám dlouhodobě moc nedaří. Loňské semifinále bylo absolutním propadákem. Moravské Budějovice nám nedali šanci. Hlavní je ale samozřejmě ten posun a sbíraní zkušeností. Máme mladý tým a spousta kluků tato těžká utkání teprve poznávají. Bez toho to nejde, musíme si tím projít a letos to posunout zase o kus dál. Titul je samozřejmě ten vrchol, na který se chceme vyšplhat. Čím dříve to bude, tím lépe, ale věřím, že se dočkáme!

Loni byla radost pohledět, jak se mladší kluci stali už pevnou součástí kabiny. Neostýchají se ale pořád ještě trochu se zkušenějšími borci zajít např. na „pozápasové pivko“ do bufetu po vyhraném zápase a pořešit i věci nehokejové?

Za mě je právě tohle ta největší devíza celého klubu. O tom by to v menších klubem mělo být. Když se díváš na kluky, kteří tady hokejově vyrostli a dneska jsou pevnou součástí A-týmu. Dostávají se do klíčových rolí a sbírají ty potřebné zkušenosti. S tím „pozápasovým pivkem“ je to trochu horší. Občas z kabiny zmizí ještě dřív, než si stihnu sundat brusle... Jasně, většina studuje na VŠ, často se musí hned vracet do Prahy, do Brna, nebo se jít učit. Chápu, že to vždycky nejde, ale v pátek po tréninku by to chtělo chvíli posedět a probrat, co je nového… o to pivo nejde, to je jasný. Pomalu se to snad zlepšuje, ale myslím, že i tohle může být ten malý díleček do mozaiky v podobě titulu.

Od tebe, jakožto od jednoho ze služebně nejstarších hráčů a kapitána týmu by mladší hráči měli zkušenosti přijímat. Vidíš to, že Ti naslouchají... máš radost, když si od tebe nechají mladší borci poradit?

Myslím, že tohle funguje. Většinu těch kluků jsem trénoval v dorostu i v juniorce, tak už jsou i zvyklí si ode mě občas něco poslechnout nebo si nechat poradit. Když vidím, že naslouchají a aspoň nad tím přemýšlí, tak jsem spokojený.       

S předchozí otázkou se pomalu dostáváme i k tvé další klubové činnosti a to trenéra dorostu. Tam taktéž můžeš předávat zkušenosti... A proto, budeš s koučováním dorostu pokračovat i příští sezónu?

Určitě ano. V letošní sezoně jsme se v mládeži dohodli na úzké spolupráci s Humpolcem. Od kategorie mladších žáků až po dorost budeme týmy skládat společně pod hlavičkou jednoho klubu a dokážeme tak všem hráčům nabídnout soutěže v odpovídající kvalitě. Díky této spolupráci dokážeme společně otevřít žákovskou ligu a soutěže 9. tříd i dorostu. Já budu v nadcházející sezoně pokračovat jako trenér dorostu.    

Naši dorostenci ve své uplynulé premiérové sezóně obsadili po základní části sedmé místo a ve skupině o umístění místo třetí. Dle SDŘ byly věkové ročníky v sezóně 2022/2023 v kategorii dorostu 2006-2007, ale ze sedmnácti hráčů bylo hned deset hráčů ročník 2008. Řekl bych, že na tak mladé mužstvo nebyla loňská sezóna vůbec špatná…

Samozřejmě si je potřeba uvědomit to co říkáš… Většina hráčů si soutěž dorostu vyzkoušela poprvé a hrát v tomhle věku proti o dva roky starším hokejistům není sranda. V souboji dvou hráčů u mantinelu může být hmotnostní rozdíl i v desítkách kilogramů. O to víc bych chtěl zdůraznit, že dva hráči, respektive hráčky, z ročníku 2008 byly navíc holky! To, jakým způsobem se k tomu Kája s Ančou postavily, zaslouží obrovský respekt a uznání. Výsledek loňské sezony pro mě nebyl tak podstatný. Jasným cílem bylo začít vnímat jiný styl a způsob hokeje v dorostu, oproti žákovskému hokeji.

I když nejde o špatný výsledek, najdeš přeci jen něco, na čem by se mělo v příští sezóně více zapracovat? Kam bys chtěl letos kluky a holky posunout?

Věřím, že dokážeme zúročit nasbírané zkušenosti z minulé sezony a po doplnění týmu o hráče Humpolce budeme mít v Regionální lize dorostu ty nejvyšší ambice. Samozřejmě to bude hlavně o hráčích a jejich přístupu k tréninkům a dalším aktivitám.

Práce s hokejovou mládeží byla dlouhá léta ve Světlé "Achillovou patou", když tu byla dlouhá prodleva mezi mládežnickými celky. Přeci jen juniorská kategorie byla naposledy přihlášena v sezóně 2019/2020. Cítíš, že se trend zlepšuje a všechny kategorie by na sebe mohly zase v budoucnu navazovat?

Na tomhle pracujeme už několik let a těšíme se na to. Každý rok se to posouvá a tu dřívější propast zmenšujeme. Nábory fungují a děláme všechno pro to, abychom měli obsazené všechny kategorie.

Mohl bys nám připomenout, jaké náborové aktivity klub pravidelně realizuje nebo představit ty, které bude realizovat?

Snažíme se ve městě nabízet pestrou škálu možností, jak se k našemu klubu připojit. Zlatou klasikou jsou tradiční náborové akce „Pojď hrát hokej“, které se konají napříč celou ČR pod hlavičkou Českého hokeje. Většinu hráčů však získáváme jiným způsobem… Každou sobotu pořádáme oblíbenou školičku bruslení, kam jezdí děti ze širokého okolí. Ve všedních dnech zajišťujeme bruslení pro mateřské školy. Navíc se nezaměřujeme pouze na hokejové dovednosti. Jednou týdně běží všestranné pohybové aktivity pro děti od 4 do 6 ti let ve sportovní hale. Pravidelně pořádáme sportovní dětský den a chodíme i přímo do mateřských škol, kde předvádíme hokejovou výstroj a podobné věci.

Motivovat děti ke sportu je v dnešní době sociálních sítí a streamovacích společností přeci jen náročnější. Je to vidět i na trendu náborů?

Nabídka různých sportů a dalších „lákadel“ je v dnešní době opravdu pestrá a proto se snažíme nabízet něco víc, než „jen“ hokej. Náš přístup je takový, že budujeme společnou komunitu. Ta se prolíná mezi dětmi, dospělými, hráči, trenéry, rodiči, fanoušky i rodinami. Všichni jsou součástí našeho klubu. Pořádáme benefiční utkání, turnaje ve vícebojích, fotbalové turnaje, děláme gymnastiku, atletiku, jezdíme společně na utkání extraligy, soustředění na kolech nebo na běžkách. Naším cílem není pouze lední hokej, ale i výchova našich hráčů a vytváření hodnot, které mají přesah do každodenního života a budoucnosti našich hráčů.

Hrát hokej není v dnešní inflační době úplně levná záležitost, mnohé rodiny se často rozhodují jestli dát raději své děti na „levnější“ sporty, jako je např. florbal, fotbal... Jak je těžké pro hokejového činovníka bojovat s těmito předsudky?

Není to pravda. Začínající hokejisté od nás dostanou vše, co potřebují zdarma. Nejdříve jsou to helmy, chrániče na kolena nebo brusle. Později celá hokejová výstroj, včetně hokejky atd. Největší investice do hokeje je v podobě času, který mu musí věnovat. Bruslení je pro člověka nepřirozeným pohybem a musí se ho naučit. Bez pravidelného a koncepčního tréninku to prostě nejde. Věřím, že čas věnovaný tomuto sportu je skvělou investicí do sportovního i osobního rozvoje dítěte a jeho zdraví. Každý má u nás dveře otevřené a může se o tom sám přesvědčit.

Když už jsme nakousli finanční stránku. Jak bylo náročné zabezpečit chod celého klubu v době drahých energií? V průběhu uplynulé sezóny se v jednu dobu i spekulovalo, že budou mít hokejové kluby problémy dohrát své sezóny...

Situace byla složitá ve všech odvětvích, nevyhlo se to ani nám. Snažíme se zabezpečit chod klubu všemi dostupnými způsoby. Dlouhodobě funguje spolupráce s Městem Světlá nad Sázavou, snažíme se využívat veškeré nabízené dotační programy, ale nemohli bychom fungovat bez podpory našich dlouhodobých partnerů, kteří nás podrželi i v této nelehké době.

Závěrem asi nejtěžší otázka... Jaké máš svoje osobní vize, čeho by si chtěl v klubu ještě jako aktivní hráč a trenér dosáhnout? A vlastně jaké jsou tvoje vize i jako funkcionáře... jak by náš klub měl dle tvých očí fungovat třeba za cca 10 let?

Tak jako hráč je to jasné, stihnout dojít ještě jednou pro titul a vyhrát ligu! Jako trenér budu rád, když bude kluky a holky hokej u nás bavit. Potom by bylo hezké, když se nám podaří vychovat a nastartovat hráče, o kterých uslyšíme v rámci profi hokeje…

A jak by náš klub měl fungovat za 10 let? No hlavně si přeji, aby opravdu fungoval! Když vidím, kolik investic bude ve velmi blízké budoucnosti potřebovat náš zimák, mám trochu obavy, jak to dopadne. Ale věřím, že to nedojde nikdy tak daleko, abychom ho neměli. To je ale jiná písnička… Byl bych vlastně hrozně rád, kdyby klub fungoval stále tak, jak funguje dnes. Kdyby měl naplněné mládežnické kategorie, kvalitní trenéry, přející a podporující rodiče, šťastné hráče, nejlepší fanoušky, vlastní odchovance v A-týmu a o pár titulů více... (mrknutí a úsměv)

A jako tradičně u našich rozhovorů na konec, chtěl by si cokoliv vzkázat?

Ano, jedna "skrytá" zpráva pro jednoho konkrétního člověka: Radimeeeeeee, kde jsi? Potřebujeme tě a čekáme na tebe!!!