Tomáš Mečiar v rozhovoru: "Jako bych se vrátil domů"

28.11.2023 | Jan Borek

V poslední měsících se v soukromém a hokejovém životě Tomáše Mečiara událo několik změn. My jsme rádi, že se "Mekymu" daří jak doma, tak i na ledě v dresu se sklářem na hrudi. Po utkání v Chotěboři jsme třiatřicetiletého obránce vyzpovídali snad v zajímavém rozhovoru...

Ahoj Meky. Jsem rád, že jsem tě od posílení našeho týmu konečně uhnal k rozhovoru. Spojení Mečiar a Světlá k sobě historicky patří a s ohledem na okolnosti to s tebou asi ani jinak dopadnout nemohlo...

Ahoj, tak to spojení Mečiar a Světlá vzniklo hlavně díky mému taťkovi, který tu na závěr kariéry předváděl jiný parády a vyhrával tituly společně s dalšími klubovými legendami jako Žakys, bratři Včelkové nebo Krajda. O to víc si vážím a navždy zachovám v srdci, že jsem si s nima mohl před šestnácti lety zahrát a to samozřejmě hlavně s taťkou. Moc bych si přál, kdyby třeba jednou taťka měl taky svůj banner pod stropem v Pěšinkách jako kluci.

Tvůj taťka nechal ještě ve starých Pěšinkách velkou stopu. Rodila se tu zlatá parta, podhoubí další úspěšné generace a i tehdejší vášniví fanoušci jsou tu hokeji oddáni dodnes. Jak si pamatuješ ty časy dávné, kdy stařičký světelský zimáček byl bez plexi a skláře při zápasech doprovázela písnička „Když se zamiluje kůň“?

Možná to nebude moc objektivní chvála ode mě směrem k taťkovi, ale on nechal velkou stopu snad v každém klubu, kde hrál. Jeho kariéra mluví za vše - dva extraligový tituly s Pardubicemi, jeden s Jihlavou, v Hradci Králové v první lize pravidelně vyhrával bodování obránců, kde už jsem vnímal, jak výborný obránce je a to mu už bylo kolem čtyřiceti let. Jeho stopu ve Světlý si moc dobře pamatuju. Ať už panáky během rozbruslení s fanoušky za sítí, ale hlavně skvělou, rodinnou atmosféru s fanoušky, která tu vydržela dodnes.

Ty jsi svoji hokejovou kariéru na cestě mezi dospělé rozjížděl z Havlíčkova Brodu a tady u nás, takže tu máš pořád spoustu kamarádů a známých...

No možná to bude znít jako klasický klišé, ale ač jsem se vrátil po šestnácti letech, tak jsem vůbec nebyl nervózní, když jsem šel poprvé do kabiny. Spíš to bylo jako vrátit se domů. Znal jsem skoro celou kabinu kromě mladých hráčů. Bláža, Koubis, Špáťa, Kóřa, Kozel, Kubis, Kolis, Štrosák, Jarda Doležal a další. Samozřejmě jsem měl respekt k tomu, jak mě kluci přijmou, hlavně Kuba Doležal a Kubis, se kterýma jsem se na ledě nikdy nešetřil, a jaký máme vztah po těch letech, kdy jsme bojovali na ledě proti sobě jako soupeři, ať už jsem byl v dresu Litomyšle, nebo poslední roky v dresu Pelhřimova. Vím jaký na ledě dokážu být a pro nějaký to „kočkování“ nebo ránu nejdu daleko. Naštěstí se tomu všemu teď už v kabině u pivka zasmějeme a kluci mě přijali mezi sebe suprově.

Promiň, za následující otázku, ale dost se to nabízí. Ty ses do Světlé v nedávné době přimotal i v osobním životě, víš asi kam tím mířím, tak nám k tomu něco řekni...

Jo tuhle otázku jsem tak trochu čekal. (smích) Ještě během loňské sezóny, kdy jsem nosil dres Pelhřimova jsem si tady našel partnerku, která je ze Světlý a shodou okolností její taťka je členem fanclubu Světlé. Letos se nám narodil ten nejúžasnější syn Ondra a všichni bydlíme spolu ve Světlý asi čtyři minuty chůze od zimáku.

Takže, co se týče tvého osobního života, panuje u tebe velká spokojenost?

Nikdy v životě jsem nebyl šťastnější. Mám tu nejlepší holku na světě, která se příští rok stane mou ženou a která je úžasná partnerka a ještě lepší máma. Jestli můžu, tak bych jí i touhle formou poděkoval, jak skvělá a tolerantní je. Ještě v srpnu, kdy jsem skončil v Pelhřimově jsem jí tvrdil, a opravdu jsem to tak cítil, že jestli mě ve Světlý vezmou, tak to vidím maximálně na tréninky a že do zápasů určitě nepůjdu. Po tom, jak to se mnou v Pelhřimově ukončili, jsem neměl vůbec chuť v hokeji pokračovat. Ale každý teď ví, jak to dopadlo... že jsem zjistil, že hokej miluju víc než jsem si myslel, kdy nakonec hraju i zápasy a o to méně času mám na ní i našeho syna. Za to jí patří neskutečné díky!

Jak těžké pro tebe bylo opustit před startem letošní sezóny tým, se kterým jsi loni vyhrál mistra ligy?

Upřímně? Doufám, že mi to kluci ze Světlý nebudou mít za zlé, ale zvládal jsem to hodně težce. Pelhřimov byla moje srdcovka, ten klub jsem miloval a byl jsem ochotný pro něj udělat cokoliv. Každopádně mám to ve své povaze, že za který klub hraju, tak bych měl odvést maximum a pro ten klub dýchat. A tak jsem to měl v Pelhřimově dvojnásob. Spousta suprových kamarádů na ledě - Hadráci, Vysla, Pepa Vácha, Kaisa, ale i v hledišti Jindra a Perník - můj osobní fanclub. Když jsem se týden před prvním tréninkem na ledě dozvěděl, že prý údajně asi tři až čtyři místní hráči ze třetí až pátý lajny nechtějí abych v klubu pokračoval a že jim musím ustoupit, tak to pro mě byla velká rána. Partnerka to se mnou v to období neměla lehké a já jsem upřímně neměl lehké spaní. Vím, je to jenom kraj, ale fakt mě to zasáhlo a nechtěl jsem v hokeji ani pokračovat. A upřímně na to kolik jsem prošel klubů, tak jsem v žádném nezažil, aby si náhradníci diktovali, kdo v týmu může být a kdo ne. Ale taková je asi bohužel už doba a to období je za námi. Teď jsem tady a jsem tu nadmíru spokojený. A taky jsem připravený a odhodlaný pro Světlou odevzdat maximum a udělat vše pro to, aby se vyhrál mistr ligy tady. Klukům z Pelhřimova přeju jen to nejlepší, už jim to nemám za zlé a přeju jim, aby se dostali do takových míst v tabulce, kam ten klub patří a to rozhodně není sedmé místo. Ale titul už jim samozřejmě přát nemohu. (úsměv)

A co říkáš na naše fanoušky? Jsi pyšný, že se na příjmení Mečiar v Pěšinkách nezapomnělo?

Přivítali mě tu jako doma a jsem za to moc rád. Dokonce jsem i na sociálních sítích zaznamenal transparent „Meky, vítej doma“, který byl sice originálně směřovaný na taťku při exhibici Včeláků, ale pochopil jsem, že to přenesli na mě po mém příchodu. Moc si toho vážím a ještě jednou děkuju fanouškům, klukům v kabině, trenérovi a Krajdovi za vřelé přivítání.

Aktuálně si nemůžu odpustit dotaz na ty tvoje branky v posledních dvou utkáních. Vždy góly v poslední vteřině, dej nám k tomu nějaké svoje vysvětlení. Jestli to trénuješ nebo je to souhra okolností?

Chtěl bych hrozně rád říct, že to je natrénované, ale bohužel. (smích) Je to spíš souhra okolností. V obou případech jsem tušil, že chybí do sirény něco málo času, ale rozhodně ne, že tak málo... To bych si asi ty dvě stejné kličky nedovolil a vystřelil přes beka. Nebo možná dovolil, já nevím. (opět úsměv) Hlavně, že jsem to stihl a pomohl týmu k vítězství a o to tu jde. O výhru týmu a když pomůžu svými góly týmu, tak jedině dobře.

Co tvoje hokejová i nehokejová motivace? Čeho by si chtěl v budoucnosti dosáhnout?

Můj smysl života už je teď jenom hlavně moje rodina a abychom byli zdraví a šťastní. A navždy už bude a znamená pro mě v životě to nejvíc. Být tím nejlepším manželem, otcem a oporou. Aspoň tak, jak pro mě byli moje rodiče a úplně stejné hodnoty rodiny, jako mi předali rodiče a prarodiče bych chtěl svému synovi předávat dál já. V hokeji je moje motivace snadná a jasná. Vyhrát titul ve Světlé a to už letos!

Tome, děkuju ti za sebe i fanoušky za rozhovor a přeju hodně radosti hokejové, i té rodinné...

Já děkuji. A snad to společně dotáhneme k tomu vysněnému titulu.