"Hokejem jsme se bavili a užívali jsme si to" říká Jan Krajíček

V našem archívu jsme našli ještě jeden nepublikovaný rozhovor, tentokrát s Honzou Krajíčkem.

Rozhovor vznikl v prosinci 2022 po rozlučkové exhibici bratří Včelových.

Ahoj  Honzo, je něco co bys popřál Včelákům po jejich dnešním rozlučkovém zápase?

Co popřát? Popřál bych jim hlavně ať jsou zdraví oni i jejich rodiny. Ať žijí plnohodnotný život, který je naplňuje a ať se mají dobře. Osobně jim děkuji za to co jsem s nimi mohl vše zažit.

Máš něco na co budeš ve spojení s Včeláky vzpomínat nejvíc?

Těch vzpomínek co mám v paměti je hrozně moc, ale nejradši vzpomínám na tu dobu kdy jsme začali hrát tady ve Světlý. Dostali jsme se tady na jednu vlnu a vytvořila se výborná parta a každý venkovní zápas končil v Brodě v Naganu a odtamtud je spousta výborných a nezapomenutelných vzpomínek, které nejdou ani pospat. Myslím, že málo kdo měl štěstí na takovou partu jako my, když jsme tu hráli.

Ty jsi se Včelákama hrál a zároveň jsi je poté i trénoval. Jsou pro tebe lepší jako spoluhráči nebo jako tví svěřenci?

Včeláci jsou hlavně dobří jako kamarádi. Spoluhráči byli výborný, jak jsem říkal, my jsme spolu zažili určité etepy, v Brodě v juniorech, poté v áčku a nakonec zde ve Světlý. Ale tedy ve Světlý, jak to už nebylo nějak svázaný s nutností výsledku, tak jsme se hokejem bavili a to byla největší radost. Z pozice trenéra je jasný, že se ten vztah potom trošku změní, proto radši vzpomínám na tu dobu, kdy jsme spolu hráli. Když jsme je trénoval, tak samozřejmě jako hráči byli oba platný a rozdílový, ale už to nebylo na té bázi, jako když jsme spolu hráli.

…ale stále kamarádsky doufám…

Samozřejmě! Bylo to kamarádský, ale já jsem měl samozřejmě nějaké požadavky a už jsou ty role trochu rozděleny. Pokud to ten trenér dělá, že chce tomu týmu pomoc a někam ho dovést, tak to nemůže být úplně všechno na bázi kamarádství, ale musí se respektovat jak ti hráči, tak i trenéři, aby to dávalo smysl.

Ty jsi dlouhé roky hrál ve Světlý s Petrem Včelou v legendární formaci P. Včela – Krajíček – Žák, která dokázala hrát skoro naslepo. Z tvého pohledu, byly to tvoje nejlepší časy?

Tak samozřejmě my jsme těžili z toho, že jsme předtím už něco spolu zažili. V podstatě my jsme šli po „konci“ kariéry do nižší soutěže, poté co jsme hráli v Brodě juniorskou extraligu nebo 2. ligu. Tady jsme potom hráli už jen pro radost a těžili jsme z těch zkušeností, které jsme získali v Brodě během kariéry, které byla na bázi polo-profesionalismu. Jak jsem již řekl, na tuto dobu fakt rád vzpomínám, hokejem jsme se bavili a užívali jsme si to.

Ty sis ještě v době působení v Havlíčkově Brodě zahrál i za Chotěboř. Neměl jsi po konci v Brodě nabídku i od ní?

Řekl bych, že tam se to lámalo. V Chotěboři jsem byl na částečný anabázi, kdy jsem tam byl poslaný z Brodu, jelikož byl zájem Chotěboře postoupit do 2. ligy. Byl jsem tam na měsíc a po třetím zápase jsem si zlomil ruku, což byl pro mě jasný signál, že šlo o krok vedle. I když jsem měl nějaké kontakty, tak jsem neplánoval v tom nějak pokračovat…měl jsem jiné zájmy. Potom jsme se bavili s Žakysem, a myslím si, že jsme byli i na podobné bázi s Včeláky, ty taky chtěli končit. Poté ale přišel Žaky z 1. ligy do Světlý a my jsme stále byli v kontaktu, tak jsme se domluvili a já se sem přišel párkrát sklouznout na trénink, opět jsem k tomu přičuchl a byl jsem zpátky ve hře. Od začátku další sezóny (2007/2008 – pozn. redakce) přišli Včeláci a nastoupila nová éra... (úsměv)

Teď ty položím stejnou otázku jako jsem položil i Jardovi Žákovi. Ty jsi se vrátil do Světlý na podzim 2007, v době, kdy ještě ve Světlé byl starý, až otřesný, zimák. To ti nevadilo?

Já nejsem náročný hráč, navíc jsem nešel za zimákem, ale za kluky, zahrát si hokej a nehledat v tom žádný stres, ale radost. Hlavně se odreagovat, přeci jenom člověk ten sport dělá celý život a najednou skončil, tak to začalo chybět. Těšil jsem se na kontakt se spoluhráči, hokejem a ten zimák v tom vůbec nehrál roli, ba naopak, člověk teď na to vzpomíná za jakých podmínek se trénovalo. Když teď vidím ty moderní zimáky, tak si myslím, že máme opravdu na co vzpomínat, navíc mladší generace vůbec nevědí za jakých podmínek se trénovalo a hrálo dřív.

Když jsi přišel do Světlý a po celou dobu tvého hraní a trénování byl vedoucí mužstva Pepa Smržů. Bez Pepy by světelský hokej nebyl hokejem, řekneš nám něco o něm?

Tak Pepa to je inventář světelského hokeje. Prožívá každý zápas a já na něj rád vzpomínám, byl součástí naší party a moc si vážím toho co pro světelský hokej udělal.

Poslední otázka…co bys vzkázal, jakožto místopředseda klubu, světelským fanouškům?

Já děkuji fanouškům za podporu. Já bych tady nechtěl řešit nějaké místo předsedy…jsme parta lidí, kteří se ve svém volnu snaží světelský hokej udržet na nějaké úrovni a aby to tu fungovalo. Naším záměrem je aby se tady hrál dobrý hokej  a aby ho tu hráli světeláci. Stále si myslím, že lidi chodí na dobrý hokej, ale taky chtějí vidět místní hráče. Myslím, že letos se to potkalo a ta generace juniorů a dorostenců, která nám tu vykvetla, myslím ročníky 2000 a 2001, se vyhrála a přebírají dominantní roli a tým výkonnostně roste. Jsme rádi, že z toho teď těžíme a chceme v tomto stylu pokračovat.