Matador Špatenka začne ve Světlé svojí dvacátou sezónu

Nikdo v dresu se Sklářem na hrudi toho neodehrál více než Ondřej Špatenka. Nestárnoucí útočník se připravuje již na svojí dvacátou sezónu v modrobílém dresu. Jako redakce jsme tak měli menší rest, protože za celou dobu Ondra nedostal prostor k rozhovoru pro náš web. Tímto tak splácíme náš dluh a přejeme příjemné počtení... J

Ahoj Ondro, děkuji Ti, že sis před novou sezónou udělal chvilku na společný rozhovor.

Ahoj, děkuji za pozvání k rozhovoru.

V současném kádru jsi asi služebně nejstarším hokejistou a pokud jsem dobře počítal, chystáš se již na 20. sezónu ve světelském dresu. To už je hodně slušné číslo…

Už je to tak, jsem nejstarší. Ale jsem rád, že kolem sebe mám spoluhráče, kteří mi šlapou na paty (co se věku týče J). A to, že letos bude moje 20. sezóna, tak to je pro mě překvapení. Nikdy jsem je nepočítal.

Do Světlé ses nastálo vrátil v sezóně 2007/2008 z Pelhřimova a od té doby hraješ pouze za skláře. Co tě tehdy k návratu domů vedlo?

Za to, že jsem se vrátil do Světlé, může Honza Krajíček. Ten mi volal a ptal se mě, zda se nechci vrátit a hrát za Světlou. V Pelhřimově to pro mě byla velká zkušenost. Poznal jsem spoustu dobrých hráčů, ale kvůli časové náročnosti a studijním povinnostem jsem se rozhodl vrátit natrvalo do rodné Světlé.

Pelhřimov je naším soupeřem v krajské lize Vysočiny. Jsi stále s někým z dřívějšího Spartaku v kontaktu? Probíhá nějaké hecování před vzájemnými zápasy?

Byl jsem v Pelhřimově krátce a nějaké bližší vazby jsem si nevytvořil. Takže takové to hecování před zápasem, jako má třeba Tomáš Mečiar, nemám. Ale s klukama, co jsem hrál, se určitě pozdravím a prohodíme pár slov.

Dal jsem si práci a tvůj první zápas za světelské áčko jsem dohledal v sezóně 2005/2006 proti Poličce. V této sezóně s tebou hráli ještě dva dosud aktivní hráči – „Kolis“ a „Kouba“. Jak si vysvětluješ Vaši hokejovou dlouhověkost?

Musím se přiznat, že jsem teď musel přemýšlet kolik mi bylo v roce 2005 J. Ale myslím, že můj první zápas za Světlou byl mnohem dříve. Když si vzpomenu na svůj první zápas, tak mi utkvělo v hlavě, že jsem nastupoval se svým trenérem z přípravky Jardou Práškem a nevěděl jsem, zda mu vykat nebo tykat J.

(oprava redakce: první zápas Ondry za Světlou dohledán 18.1. 2004 proti Hlinsku)

Ještě by stálo za zmínku, že od výše uvedené sezóny jsi s roční přestávkou stihl odehrát 423 zápasů, kdy jsi zapsal 194 bodů (pozn. 72 golů a 122 asistencí). Věděl jsi, že to z tebe dělá rekordmana v počtu zápasů odehraných za Světlou?

Tak teď si mě trošku zaskočil. Hokej hraji, protože ho mám rád a baví mě. A nikdy jsem nezkoumal statistiky. Ale teď, když to slyším, tak mě to těší. Jsem rád, že na těch číslech je vidět čas, píle, trpělivost a pracovitost, kterou jsem obětoval.

Pro zajímavost – druhý v počtu odehraných utkání za tebou je právě Michal Dolinský se 400 zápasy. Budete se teď špičkovat, kdo z Vás vydrží aktivně u hokeje aktivně déle?

No, tak rejpnu si do něj, kde se těch 23 zápasů toulal. Ale pravda je, že po sezoně se vždycky ptáme jeden druhého: „Tak co příští rok?“ Ale nějaké předhánění se ve výdrži určitě neplánuji.

Zůstaňme ještě chvilku v minulosti… Se Světlou jsi toho zažil opravdu hodně. Dokázal bys zavzpomínat na svoje tři nejhezčí hokejové zážitky?

Vzpomínat, tak to by mi šlo J a byli bychom tu hodně dlouho.

Mě utkvěl v hlavě play-off zápas proti Chrudimi doma. Prohrávali jsem o gól. Minuta do konce hráli jsme v šesti. Bule na pravé straně útočného pásma. Po buly jsem se hned dostal na kotouč a přihrávka šla na Krajdu. No a ten to uklidil. Neskutečný dusot, hukot, řev v celých Pěšinkách. Moje mamka byla v práci (pozn.: nádraží ČD ve Světlé na Sázavou) a slyšela až tam, jak hala burácí. Myslela si, že ty Pěšinky spadnou.

Pak tak trošku hezká osobní vzpomínka J. Hráli jsme v Humpolci a už ani nevím proti komu to bylo (pozn. redakce: 2. semifinálový zápas proti Slovanu Moravská Třebová). Zápas dospěl do nájezdů a Šlajfka mě tam poslal. V hledišti byli moji rodiče. Nevím proč ale než jsem se rozjel podíval jsem se na moji mamku. Měla hlavu v dlaních a nedívala se. Když to tam padlo, byl jsem velmi rád. Po zápase mi mamka říkala: „Hezky jsi to trefil.“ A já ní: „Jak to víš, vždyť si se nedívala!“ Začali jsme se hrozně smát.

Můj třetí hokejový zážitek není nic jiného, než čas strávený a trávený ve společnosti skvělých hokejistů, trenérů a vedoucích.

Je naopak něco, na co vzpomínáš ve své hokejové kariéře nejméně rád?

Na ty špatné věci se rychle zapomíná a zůstávají ty hezké.

Ale doufám, že už v životě nezažiji ukončení zápasu po pěti minutách. (pozn. redakce: "slavný" zápas proti Ledči, více)

Ovšem nerad vzpomínám na zranění. Ať moje nebo mých spoluhráčů. To jsou nepříjemné věci s dopadem i do osobního života.

Ve Světlé jsi nezastával vždy jen pozici obránce, ale spoustu utkání jsi sehrál i v útoku. Jaký post ti vyhovuje více, nebo se to v průběhu tvé kariéry měnilo?

Je to trochu jinak. J Dosud jsem ve Světlé hrál vždy vracejícího se útočníka s defenzivními povinnostmi. Ovšem dříve v dorostu jsem hrával v obraně.

A teď, když během zápasu nebyli obránci, protože seděli na trestný, tak jsem nastoupil do obrany... J

Zpátky do současnosti, kdy probíhá letní příprava. Jak osobně se připravuješ na novou sezónu? A jak jsi obecně spokojený s letní přípravou celého týmu?

I když už mám pokročilý věk, tak nemám žádné individuální tréninkové plány. Trénovali jsme všichni pondělí, středa, čtvrtek. Takže pro nikoho žádné úlevy nebyly. I když nějaká ta absence z rodinných či pracovních důvodů nastala. J

Rád bych chtěl poděkovat Vaškovi Piskačovi, který nám připravoval tréninky. Mělo to energii, kreativitu a bavilo mě to. Kdo chodil na tréninky, myslím, že se mnou bude souhlasit.

Většinou jsme se scházeli v pěkném počtu a mohli dobře potrénovat. I když středeční fotbálky starý – mladý byly dosti vyhrocené. A to i po předchozí únavě. Někdy to hrozilo jak fyzickou, tak psychickou újmou. J

Od letošní sezóny Vás bude trénovat tvůj bývalý spoluhráč a několikanásobný reprezentant Stanislav Mečiar. Jak se těšíš na vzájemnou spolupráci?

Standa má obrovské zkušenosti.

Já osobně se na spolupráci s ním moc těším. Bude to opět něco nového, co nás všechny může posunout o kousíček dál.

Se Stanislavem jsi v dresu sklářů odehrál dvě společné sezóny. Jak na něho vzpomínáš jako na spoluhráče, který ve Světlé tehdy končil svou bohatou kariéru?

Jsem velmi rád, že jsem si s ním mohl zahrát. Byli to nezapomenutelné chvíle. Obdivoval jsem na něm jeho předvídavost, preciznost a poziční hru – ono nebylo se čemu divit v jeho věku. J Byl z těch hráčů, kteří se snažili předávat zkušenosti ostatním. Mnohokrát mi dobře radil, jak danou situaci vyřešit jinak, a hlavně ku prospěchu celého týmu. Na ledě byl hodně slyšet, a i to bylo hrozně důležité – prostě si nás dirigoval.

Vzpomeneš si i na nějaký společný prožitek nebo věc, která ti na „Mekyho“ ulpěla v hlavě?

Bylo hezké ho sledovat, jak úřadoval na modré čáře při přesilovce. Jak dokázal vyhodnotit situaci.

Poslední dvě sezóny jste se dostali s kluky z týmu až do semifinále. Je pro letošek jasným týmovým cílem finále, nebo jaké cíle si dáváš ty osobně před každou sezónou?

Každá sezóna je kapičku jiná. Poslední dobou se týmy v Krajské lize hodně zkvalitnily a jsou v nich výborní hráči. Byl bych moc rád kdybychom jako tým došli co nejdál. A jak daleká cesta to bude, to bude záležet jen na nás. Osobně si žádné cíle nekladu, ale chci odvést dobrou práci pro tým. A přeji si, aby nás to bavilo a abychom rozdávali hodně radosti i do ochozů.

V posledních sezonách náš A-tým trápí produktivita, kdy se i s papírově slabšími soupeři často trápíme v koncovce. Jak si to vysvětluješ? Vidíš prostor, kde by tohle šlo vylepšit?

Tohle je dosti záludná otázka. Myslím si, že zrovna tento problém je pouze v našem nastavení hlavy. Ke každému soupeři musíme přistoupit s pokorou a nedat prostor lehkovážnosti. Žádný tým se neporazí sám a spíš se na nás bude chtít vytáhnout. Proto bychom měli mít nastavení, jako když hrajeme proti silným týmům. Myslím si, že v týmu máme dobré hráče, střelce, kteří dokáží zakončit. Gólové situace musíme řešit chladnokrevně, pečlivě někdy i sobecky bez zbytečné lehkovážnosti.

Jak jsem v úvodu uvedl, patříš zde ke služebně nejstarším hokejistům. Snažíš se být mladším klukům v kádru a v klubu vzorem a předávat jim svoje zkušenosti?

Tak určitě. J

Je zapotřebí předávat to, co se člověk v životě naučil. Když kluci chtějí poslouchat, tak jim určitě pár rad dám. J  Já jsem nikdy nebyl talentovaný hokejista, spíš jsem ten, který to má odpracovaný. A i to bych jim chtěl rád předat. Protože bez práce nejsou koláče. J

Sklářům teď pomáháš s nejmenší hokejovou mládeží. Řekni nám, co tvoje práce všechno obnáší a jestli tě naplňuje?

Zapojil jsem se do trénování těch úplně nejmenších dětiček – náboru. Učíme malé děti bruslit a získávat lásku k pohybu. Vše je koncipováno formou hry, aby si to bruslení osvojily a bavilo je.

A jestli mě to naplňuje? Někdy to je dost náročné. Ale když pak člověk vidí ty malé děti, jak se snaží a baví je to. Je to úžasné. Člověk pak má dobrý pocit a práce ho baví.

Ano, tím to i směřuji do tvého osobního života… chystáš se vést oba syny v hokejové stopě, když v tobě mají vzor a sportovní geny? J

Oba kluci začínají hrát hokej. Jeden za přípravku a druhý je v náboru. Každý má trošičku jinačí povahu. Ale jsem rád, že něco dělají a mají kolem sebe kolektiv dětí a skvělých trenérů, kteří se je snaží naučit tomu hokejovému umění. J

Teď možná trochu záludná otázka... Jak dlouho Tě budou moci světelští hokejoví fanoušci na ledě ještě sledovat?

Když se mě ptají spoluhráči na rozlučce se sezónou tak vždycky odpovídám „podepsal jsem to na rok + roční opce“. Takže tento rok mě fanoušci ještě uvidí ve světelském dresu. A jak to bude dál, tak to fakt netuším. Nepřemýšlím nad tím. Ted' si jdu užít tuhle sezónu. 

Mára s Matesem chodí pravidelně na tvoje hokejové zápasy. To se ti hokejové baterky dobíjí snáze? J

Kluci chodí na zápasy s mojí ženou, jak jen je to možné. Je hezké je vidět v hledišti všechny tři. A Máru, když to nebaví, tak si klidně usne... J

Samozřejmě, hokej je pro mě i spoluhráče časově náročný a věnujeme mu čas který bychom mohli trávit s rodinou, přítelkyní na výletě, procházce, kole a podobně. Proto bych chtěl poděkovat našim manželkám, přítelkyním, snoubenkám, že nás podporují a že si můžeme hrát J.

Je už veřejně provařené, že v kabině áčka funguješ i jako pokladník a správce „basového hospodářství“. Jaké tam jsou momentálně sazby? Asi budeš muset něco přihodit i za tento rozhovor… J

Tuhle funkci jsem tak nějak přebral od Včelky, když skončil. Sazby jsou stále stejné a značky jsou přesně určené. J Když to vezmu kolem a kolem, jsou daná nějaká pravidla uvnitř týmu. Jenom tak namátkou: svátky, narozeniny, zásnuby, svatby, první góly sezóny, 10tý gól zápasu, hattrick atd.

Už se těším, až se o tomhle rozhovoru dozví Kubis (pozn. Jan Kubát). Myslím si, že mi dá extra sazbu! J

Děkuji ti za čas věnovaný všem čtenářům klubového webu i za tvoji dosavadní práci v klubu a závěrem už klasická záležitost – co by jsi vzkázal našim fanouškům a podporovatelům?

Já také děkuji za rozhovor a přeji autorům světelského webu i všem fanouškům další skvělé hokejové zážitky. J

Chci vzkázat všem kolem hokeje, že si jejich nadšení, soudržnosti a loajality hrozně vážím. Mockrát nám hodně pomohli a hnali nás kupředu. Věřím, že s námi budou až do poslední vteřiny i této sezóny, ať dopadne jak to dopadne.

Protože: „My jsme Světlá, co jste vy...!!!!“